Solární

Solární zimní zahrady
Nepopíratelnou skutečností je, že prostřed-nictvím zimní zahrady lze sluneční energii získávat. Ovšem kolik a nakolik může být vůbec využita závisí na mnoha místních činite-lích, kromě jiných také na chování uživatele. Podle využití a stavební metody se rozlišují dva typy: zimní zahrada jako energetický nárazník, nebo jako kolektor teplého vzduchu.
Zimní zahrada umístěná před obytným pro-storem působí jako energetický nárazník nezá-visle na směrování podle světových stran. Taková nevytápěná zóna snižuje tepelné ztráty prostorů nacházejících se za ní. Aby nedochá-zelo v zimní zahradě k přiliž velkému ochlazo-vání, neměla by být přiliž hluboká, nýbrž široká a vysoká. Za předpokladu, že je zimní zahrada využívána přechodně a že je dobře orientová-na vůči slunci, je možné dosáhnout pozoru-hodných tepelných zisků.
U zimní zahrady sloužící jako kolektor teplé-ho vzduchu je žádoucí celá řada dobře uváže-ných stavebních a technických opatření. Uve-deme jen ty nejdůležitější: směrování na jih, kolmé zasklené plochy, prostor zaujímající dvě patra a cílené proudění vzduchu. Zisk solární-ho tepla závisí především na velikosti jižně nasměrovaných zasklených ploch. Ony totiž sehrávají rozhodující roli při stanovení potřeby tepla na vytápění, které jsou základem výpočtů účinností zasklení, tedy také zimních zahrad.
Výpočty a výsledky měření ukázali u domů se zimními zahradami úsporu topné energie 7% – 40% vůči srovnatelným domům bez zimní zahrady. Nejlepších výsledků bylo dosaženo za následujících předpokladů: nevytápěná zimní zahrada, podíl jižních prosklených ploch ve výši 40% – 50%, tepelné oddělení od vlastního domu a přechodné využívání.
Znaky energetického systému:

• prosklená strmá jižní fasáda
• přímé a regulovatelné proudění vzduchu do domu větracími otvory- okna, dveře, průduchy
• akumulační hmoty rozdílných druhů
• včlenění neprosklených ploch do vlastního domu